Začátek roku 2021 se pro Hanu Poliáčkovou nesl v duchu těžkých chvil. Oba její rodiče se jen několik dní předtím nakazili covidem, protože očkování v té době ještě nebylo k dispozici.

Otce krátce po Novém roce byl převezen do nemocnice, kde byl připojen na plicní ventilaci. Poláčkové se ho už nepodařilo vidět. „Jeho tělo nezvládlo boj a 12. ledna nám oznámili, že zemřel v umělém spánku. Bez rozloučení, v samotě, na místě, které neměl rád,“ ​​popisuje. Měl čerstvých 69 let.

Pozitivní test později vyšel i její mámě, která rovněž skončila v nemocnici.

„Ze začátku to nevypadalo tak kriticky, ale byla vyčerpána z péče o tátu, nespala a měla velmi silné migrény. Nakonec ji museli převézt na JIS a napojit na plicní ventilaci. Doposud si pamatuji, jak mi volala a plakala, že jí dělají špatně, že ji to bolí a že jí mám pomoci. Bezmocnost a strach o vlastní mámu nepřeji zažít nikomu,“ vzpomíná Poliačiková.

Přestože jí mámu nakonec z umělého spánku převzali, covid jí nezničil jen plíce, ale i mozek, který měla ve stavu jako po těžké mrtvici. Zemřela jako 66letá jen několik dní po svém manželovi.

„Se situací jsem se nevyrovnala,“ říká Poliačiková. „Všechny obrazy toho, jak trpěly, slova, která mi ještě stihla říct po telefonu, mi jdou hlavou pořád. Pomáhá mi mluvit s bratrem, s manželem, s přáteli, ale is mými dětmi o tom, co cítím. A jsem ráda, že moji nejbližší se vyhýbají toxické pozitivitě a nechají má truchlit,“ dodává.

První Vánoce bez rodičů prý pro ni budou utrpením. „Vánoce jsem milovala. Začala jsem 1. prosince a skončila 6. ledna. Výzdoba, pečení, světýlka, hudba, rodina – všechno muselo být. No teď budu předstírat Vánoce kvůli dětem. Těšit se budu, až když už bude po všem a já zase zapadnu do své běžné rutiny,“ přiznává.