Duševní nemoc může být i dar, byť pekelný, říká jedna z respondentek.

Nejhorší stavy deprese popisuje Nina Zibolenová jako pocity absolutní nicoty. Nekonečné chvíle, kdy katatonicky ležela na posteli, nejedla a nepila. Jen proto, aby nemusela jít ani na záchod.

„Cítila jsem neskutečné prázdno. Nebyl to smutek. Měla jsem pocit, že už nechci žít,“ vypráví. Sebevraždu plánovala několikrát.

Stavy mánie, které nastoupí po depresi, jsou naopak plné nekontrolovatelné energie. Zatímco v depresi nechce dělat nic, v mánii chce dělat všechno. Oba stavy se vymykají běžnému fungování.

Bipolární afektivní porucha, známá také jako maniodeprese, je chronická psychická porucha. Trpí jí zhruba 2,4 procenta lidí na světě.

Zibolenové diagnostikovali tuto poruchu před pěti lety, v té době byla studentkou vysoké školy.

„Nebyla jsem ještě stabilní, nezvládala jsem zkoušky, ani kolektiv,“ vypráví. Ze školy proto odešla, chtěla se vrátit, když jí bude lepší.

Trestala se sebepoškozováním

Epizody mánie a deprese se u ní střídaly již předtím než poprvé navštívila psychiatričku. První symptomy si všimla v období puberty jako šestnáctiletá.

Podle psychiatričky Anny Fitkové bývá začátek maniodeprese častý právě v adolescenci. V tomto období však mohou být příznaky zaměňovány za poruchy chování či výkyvy nálad. Ani Nina Zibolenova tehdy netušila, co jí je.